pátek 7/7/06

V 1:00 doléváme benzín do nádrže, Zdenda střídá za volantem Jirku. Kolem 3:00 ráno přejíždíme do Belgie. Ráno v 6 hodin vjíždíme do Bruselu. Nesnáším Belgické značení dálnic. Dojedeme až do samotného centra bruselu, motáme se v jednosměrkách. Ptáme se nějakého vyhazovače nočního klubu na cestu na Gent. Potom ještě několikrát. Nikdo nám pořádně nedokáže poradit, Gent vyslovuje každý jinak. Nakonec nám řidič, na kterého voláme při stání na červenou na křižovatce z okna do okna, radí, abychom jeli za ním a vyvede nás na okruh a dálnici z města. Uf. Ztratili jsme asi hodinu času. Jsme trochu nervózní, jeslti stihneme trajekt, ale vypadá to, že jsme v pohodě. Doléváme benzín do nádrže. a pokračujeme do Francie. Bloudění jsme si vybrali v Bruselu, takže přístav a náš odjezdový Gate nalézáme v pohodě. Stíháme dokonce trajekt o hodinu dřívější, než který je zabookovaný, což, k našemu přijemnému překvapení vůbec nevadí. Naloďujeme se a nedočkavě pobíháme po lodi a vyhlížíme bílé útesy doverské.

Bílé útesy doverské nás vítají z mlhyBílé útesy doverské nás vítají z mlhy

Bohužel je mlha a tak se přesunujeme do přední lounge a usínáme. Budíme se právě včas - skrz mlhu se začínají rýsovat křídové útesy. Rychle přebíháme na vyhlídkovou palubu na zádi a fotíme a kocháme se. Konečně anglie.

Po vystoupení z lodi se řízení ujímá Jirka, přeci jen je zkušený angličan. Zdenda a já jsme tu poprvé a tak se kocháme a snažíme se nepanikařit, když nás Jirka zkušeně veze po "opačné" straně silnice.

Příjezd do anglie – na lodi posunujeme hodinky, takže v 9. pokoušíme se dostat k radarovým věžím, které jsme viděli z přístavu, ale bloudíme, takže to brzy vzdáváme a vyrážíme na první plánovanou zastávku do Manstonu. Při příjezdu napočítáme 4 jumba a několik dalších dopraváků. Parkujeme u muzea – jsou tu dvě. Hurricane and Spitfire memorial.

Spitfire and Hurriccane memorial v ManstonuSpitfire and Hurriccane memorial v Manstonu

Je to velmi příjemné muzeum s pouhými dvěma letadly, ale spousty dalších fotek obrazů, modelů a památek, většina z nich se jménem toho, kdo je muzeu věnoval. Je nabité artefakty, dal by se tu strávit den. Po prohlídec memorial garden za muzeem jdeme do druhého muzea. Je mnohem méně úpravné, ale je v něm o něco víc letadel – většinou roury – a několik replik prvoválečných letadel použitých při natáčení filmu. Jako úvod do anglie je to naprosto dokonalé :o)

Z Manstonu vyrážíme směr Londýn. Hledáme letiště Hornchurch. Neobejde se to bez několikerého ptaní. Nakonec dorážíme do míst, kde stávalo letiště. Dnes je tam nová zástavba - jakési satelitní městečko - a hospoda "The Spitfire" s nádherným vývěsním štítem. Tetelíme se blahem a fotíme. Ale z hospody přibíhá majitel a ptá se, proč fotíme - nějak se mu to nelíbí. Když vysvětlujeme, že tu pátráme po stopách letiště, ochotně nám radí, kde ho najdeme nějaké pozůstatky. Teď je to jakýsi park, taková napůl zpustlá zarostlá oblast. Ale hned na parkovišti objevujeme protiletadlové kryty a stání pro letadla. Procházíme se po parku a snažíme se (i pomocí cedule, kderou zde vybudovali) určit, jak bylo letiště orientováno a jak vlastně vypadalo. Fotíme, fotíme. Bohužel toho na focení moc není, ale je to "naše" první letiště, takže i z toho mála, co nalézáme vrníme blahem.

Nakonec pokračujeme směr Diss.

Další zastávka je cestou na Diss - Mendlesham. Americká základna. Toto letiště máme na satelitním smnímku, takže ho procházíme asnažíme se najít tereénní pozůstatky. Jsme docela úspěšní. Nacházíme pancake, perimetr a zbytky runwají. Ještě objíždíme celé letiště dokola zastavujeme u stodoly, ve které na 100% poznáváme hangár. Od stodoly vede panelová dráha a za stodolou leží několi vojenských beden a kostra výškovky - podle štítku z T33.

Pozůstatky letiště MendleshamPozůstatky letiště Mendlesham

Ještě návštěva u památníčku na letce, kteří zde sloužili a potom vyrážíme dál. Dorážíme do Diss, seznamujeme se s Caroline, Garrym, Ryanem, babičkou a hafanem. Po výborné večeři (salát s kuřetem, rýše a jahody se šlehačnou - nevím, kdo si vymyslel, že anglická kuchyně není dobrá) předáváme dárky a jdeme spát. Jsme unaveni, ale všechnu únavu stírá ten skvělý pocit, že jsme v anglii, kterou jsme si vysnili, stejně jako ty desítky statečných a mnohdy bezejmenných, kteří zde nalezli útočiště - na poslední výspě svobodné evropy bojující proti nacistickému zlu. Pro nás je tato výprava plná emocí a zážitků. (a to jsme vlastně na začátků, plni očekávání, která se mají beze zbytku naplnit).

(pozn. pod čarou - Zdenda je překřtěn na Denise :o)))