čtvrtek 13/7/06

Vyrážíme brzy ráno - vracíme se do Hendonu. Tentokrát cestu známe a dorážíme před otevřením muzea. Jirka jede najít pneuservis (daří se mu v pohodě a snad i levněji, než v čechách :o). Hendon je posetý kusy dřevěného uhlí, které létalo s hořícího domu. Chápu včerejší obavy zaměstnanců muzea - jestli to, co tu leží na zemi létalo vzduchem, skutečně mohlo chytnout cokoli. Jdeme tedy do Hall of BoB. K naší smůle není otevřená úplně celá - Sunderland a sousedící expozice jsou nepřístupné. Ale i ten zbytek stojí za to. Z muzea vyrážíme do nedaleké prodejny Hannants. Modely tu nekupujeme, nevidíme tu nic tak úchvatného, co by se nedalo sehnat v čechách - a za lepší peníz, ale obléháme police s literaturou, tady se dají najít skutečné skvosty.

Od prodavače si necháme vysvětlit cestu do Imperial War Museum. Máme trochu problém porozumnět jeho Londýnštině (jazyk, kterým mluví má s angličtinou společné jen základy ;o) a potom cesta londýnským metrem na Waterloo station a kousek pěšky. IWM nalézáme bez problémů, máme na něj jen 2 hodiny a to je zatraceně málo. Dáváme si rozchod, sraz po zavíračce před vchodem. Muzeum je úžasné, skvělé exponáty, multimediálnost expozice je super. (procházka zákopy prnví světové války v podzemí, nebo asi nejunikátnější muzejní exponát - smrad v ponorce se nedají zapomenout). Já obdivuju vystavenou techniku. Na expozice jako je válka špionů už skoro nezbývá čas.

Po zavíračce vyrážíme zpět, cestou se jen stavujeme v nějakém bookstoru, ale nic moc jsme tu neobjevili. Ve spěchu se snažím nasát atmosféru londýna - businessmani v saku, kteří si po práci zašli na pivko a postávají s pintou nepěnivého světlého ale na chodníku před hospodou, červené doubledeckery, černé taxíky, Waterloo station. Víc nestíháme, chceme popojet dost daleko a po včerejší zkušeností s hledáním noclehu spěcháme.

Nocleh nalézáme slušný - nechávají nás přespat na pastvině u farmy. Stavíme stan, vaříme dlabanec, usínáme (jako každou noc v anglii) plni zážitků.