Úterý

Trochu pomalejší rozjezd - vaříme snídani a sušíme spacáky celty a karimatky. Jsme provlhlí, ale nálada je bojovná. Nakonec vyrážíme poměrně pozdě, tak akorát, abychom si u Haničky dali oběd. Společnost nám dělá pokladní Janička. To zase budou mokré sny...

Hanička

Druhá dělostřelecká tvrz na naší trase. Je zajímavá tím, že byla po válce přestavěna na protiatomový kryt, ve kterém mělo být, v případě "napadení imperialistickými mocnostmi" ukryto ministerstvo vnitra. Ve vstupním objektu prohlížíme modely a porovnáváme rozdílnosti a shodné prvky v konstrukci tvrze. Už jsme přece jen "zkušení" bunkrologové. Prohlídka byla opět trochu jiná, zajímavá. Ale není čas se poflakovat po okolí, musíme spěchat do Rokytnice na vlak.

Míříme na Náchod, kde nás čekají další lahůdky. Ještě že jsme tak spěchali, protože urazit několik málo desítek kilometrů vlakem trvá díky několika přestupů mnoho hodin. Do Náchoda dorážíme ještě za světla, ale nesmíme otálet, tma příjde každou chvíli. Sprintujeme do kopce, mě už docházejí síly, Zdenda projevuje neskutečnou výdrž a do kopce mu to neuvěřitelně šlape. Cestou vybíráme místo ke spaní, ale nikde nic vhodného není, takže dorážíme až k tvrzi Dobrošov. Před vstupním objektem tlachají dva průvodci. Krátce se s nimi dáváme do řeči, doporučují nám přespat pod přístřeškem u místího bufetu. Ještě že tak, protože v noci opět prší.