V pátek 22. 8. 2008 po různých komplikacích zaviněných okolnostmi stojícími mimo jeho působnost, dorazil na místo odjezdu Jirka. Původně měl jet s Denisem a jeho lepší polovičkou jedním autem, ale když oba viděli, že Jirkova "výstroj a výzbroj" se do 1 auta vejde jen stěží (ale vešla by se!), jelo se oběma auty. Cesta proběhla rychle a bez zvláštních událostí. Po příjezdu na místo určení jsme se začali zabydlovat v prostorách, ve kterých jsme měli nejbližší týden strávit většinu vymodleného času. Večer jsme rozdělali oheň v krbu, opékali špízy, zapíjeli čerstvě natočeným "plnotučným" Gambrinusem a vychutnávali si tu pohodu nastávajícího týdne dovolené.

Tomáš a Pavel měli dorazit v průběhu soboty, resp. někdy odpoledne. Nicméně dorazil jen Tomáš po strastiplné cestě, kdy mu jako na potvoru odpovědělo poslušnost jeho přibližovadlo. Stalo se tak během jízdy, kdy vozítko měl naládováno modelářskou "výbavou" a po signalizaci závady a ověření na hot-line prodejce mu bylo zakázáno pokračovat v jízdě. Nicméně dobře to dopadlo, servis se o našeho kamaráda postaral více než chvályhodně. A byť musel celý kufr s věcmi přeložit do náhradního auta, přijel nakonec v dobré náladě.

Trochu jsme se starali, kde je čtvrtý výtečník do party, Pavel. Nu vysvětlení bylo prosté. I když velmi litoval, řka: "co by mohlo být lepšího, než-li týden strávený s kamarády", velmi důležité osobní důvody mu zabránili v tom, aby mezi nás v sobotu zavítal a slíbil tedy příjezd na neděli. Večer se opět nesl ve znamení opékání čehosi na bázi masa na ohni a mohutným proplachováním zažívacího traktu mocnými doušky lahodného točeného Gambáče.

Zde je třeba zmíniti, že nejen pivem a opékaným masem byl živ modelář. Zásadní pro život modeláře byla snídaně - ne se jen odbýt šálkem kávy či čaje. Bylo potřeba nabrat sil, zabránit třesu (v důsledku předchozího nočního ponocování a zahánění spánku půllitry piva, litry kávy - to vše prokládané doušky Metaxy) a vůbec tak nějak se zmátořit. Na dokonalé probuzení těla i ducha pak skvěle zabíralo ranní mytí nádobí, úklid jednotlivých pelechů a jejich okolí, či sběr nádobí povalujícího se různě po pracovišti modelářově či na zahradě. Dokonale probráni a povzbuzeni jsme se vždy pustili s chutí do práce na modelech.

S jakými předsevzetími jsme vůbec tuto akci pojali? Denis měl velkolepý plán na dodělání modelů Anson a Hurricane Mk I Fabric wing + zahájení stavby na Hurricane MkIIc. Tomáš si přivezl rozdělaného Defianta a Jirka zahajoval stavbu Hurricane Mk I. Jak to nakonec dopadlo, se laskavý čtenář dozví na konci reportáže…

Nedělní dopoledne uteklo jako voda a byl čas oběda. Paní domu nám před svým odjezdem nachystala báječný omáčkový pokrm v množství víc než velkém, po kterém se nám ale nechtělo vůbec nic dělat a na každého šla dřímota. Vše léčivá káva však zpravidla zabrala a tak jsme se nakonec opět pustili do další práce na našich "miláčcích". Zvukovou kulisu nám tvořilo nepřeberné množství stylových nahrávek - od skladeb J. Ježka, R. A. Dvorského přes Ondřeje Havelku až po skladby od klasiků Glenna Millera, či Dukea Ellingtona. Občas jsme hudební produkci vyměnili za produkci filmovou a tak se místností ozývalo: "niěmci, niěmci - kdě, něwydzie jich - tam nadóle", "takatakataka" anebo slavné výroky Prcka z Nebeských jezdců.

Pavel stále ještě nedorazil a ani nedával o sobě zpráv a tak už jsme se smiřovali s tím, že nepřijede vůbec. V podvečer se konečně objevil, očividně velmi unavený a fyzicky téměř vyčerpaný, avšak duševně nad míru spokojený, vybalil svá fidlátka, zasedl na své místo a my tak byli skoro komplet. Nastala báječná soudružská atmosféra, všichni jsme byli plni nadšení a humoru a přitom jsme pokračovali v broušení, barvení a lepení svých modelů. Pochopitelně nechybělo tradiční opékání špízů na ohni a přehršel pivíčka a naší oblíbené Metaxičky…

modeláři při práci

Protože se noc protáhla, vstávali jsme o něco později. Po královské snídani o několika chodech, jsme však s lítostí doprovodili Pavla k "odletové ploše" za chalupou. Bohužel jej pracovní povinnosti odvolaly z našeho kroužku a tak za mohutného burácení svého "Merlinu" ukrytého pod kapotou Feldy odfrčel směrem na Prahu. Než jsme se nadáli, byl čas oběda - tentokrát ve znamení dojídání zbytků z předešlých dnů. Po tradičním rychlém dohodnutí, kdo umyje nádobí (jako obvykle se toho dobrovolně ujal Denis či Jirka, protože Tom je silnější a větší), jsme se vrhli opět do lůna modelářských činností. Při činorodé práci v průběhu dopoledne přerušované pouze opakovaným Tomášovo voláním kolegům do práce a ujišťováním se, že může být v klidu na dovolené (chuděra Tom - vypadal dost sklesle a tak nějak bez energie, jakoby si vyčítal, že je na dovolené a snad by bez něj firma ani nemohla existovat), však naše trojka zažívala nepopsatelné pocity štěstí při tmelení, broušení, lepení prstolepem či barvení jakýchsi titěrností. Pochopitelně opět za zvukových kulis, jak již bylo zmíněno dříve. Je však zde potřeba ještě doplnit, že libé zvukové kulisy byly občas doplňovány ba i někdy přehlušovány našimi zlostnými výkřiky (když se něco nepovedlo), hrdelními pazvuky (když se ozýval žaludek) a jinými prapodivnými zvuky, které vycházely jakoby ze sedáku židlí… ...až chvíli poté náš nos vždy jasně identifikoval o co jde…ještě, že mezi námi nebyly žádné ženy. Co by si chuděry o nás pomyslily…