Čtvrtečního rána jsme se rozhodli, že si připravíme typickou anglickou snídani, která se ve své domovině obvykle servíruje o víkendu. Přípravy a vlastní provedení si vzal na starosti Jirka, náš všeuměl a vůbec tak nějak celkově "renesanční" člověk. Po bohapusté žranici (jinak to nejde nazvat - snídaně totiž byla vskutku famózní), úklidu a něco modelařiny se Tom začal balit, až se následně změnil v uhlazeného džentlmena (hladce oholen, navoněn, v obleku a jako vždy - nebezpečně krásný!). Znamenalo to, že nastal čas jeho dočasného "opuštění posádky", neb odjížděl do Brna za pracovními povinnostmi. Po obědě (v hotýlku na náměstí) jsme se rozloučili s Tomem a Denis s Jirkou osiřeli… Odpoledne jsme se však opět rozrostli o jednoho nečekaného člena. Sousedovic syn David, který nás již v předchozích dnech několikrát navštívil a okukoval, co a jak dělame s modely, přišel s prosbou, že by to rovněž rád zkusil. No vida - aniž jsme to plánovali, zaseli jsme semínko zájmu mezi mládeží. I slovo dalo slovo a následujícího dne byl již mezi námi, vyzbrojen skromným náčiním, několika barvami a modelem tanku.

Zaznamenání hodná událost se stala ve čtvrtek v podvečer. Na čtvrteční odpoledne byla plánovaná hostina - dušená vepřová kolena v zelenině připravovaná ve speciální nádobě na ohni. Naložené maso v zelenině (přes noc) bylo ve čtvrtek odpoledne vařeno a dušeno do měkka. Kdo to neochutnal, neuvěří, co je to za dobrotu. Zvlášť, když se k tomu podává měkký čerstvý chléb, točený Gambrinus a sem tam nějaká ta šťopička "agresivní" (jak říkají místní srdeční domorodci své krajové pálence). Pochopitelně po takovéto pestré konzumaci dobrot nelze očekávat, že bychom následně večer kdovíjak pilně modelařili, únava přišla náhle a byla silnější než naše odhodlání ….

Pátek se mimo dopoledního modelaření hlavně nesl v duchu "retro". Venku bylo lehce pod mrakem, čili takové pěkné světlo akorát na focení. Denis s Jirkou se převlékli do "svátečního" (uniforem RAF a Armeé de´L Air) a pustili se do focení v aranžmá let čtyřicátých. Po nějaké chvíli přišel sousedovic David a zůstal při pohledu na nás stát s pusou dokořán. Tohle teda ještě jaktěživ neviděl. Dvě postavy v jakýchsi mundůrech pobíhali po zahradě, chvíli stáli, seděli či leželi vedle sebe a dělali všelijaké obličeje směrem ke stativu, na kterém trůnil fotoaparát. David si musel určitě něco myslet o bláznech… Když se oba nastrojení pánové dostatečně vydováděli, převlékli se do pracovního a šli modelařit. Tentokrát i poprvé David se svým tankem. A kupodivu si počínal celkem obratně! Mládenci takto pospolu vydrželi do nočních hodin, očekávaje příjezdu Tomáše. Něco po půlnoci konečně Tom dorazil. Byl plný zážitků z cestování a tak i přes mohutné zívání ostatních, je ještě trápil svým vyprávěním asi hodinu, než šli všichni do hajan.