úvod | články

Neděle

Ráno snídáme, obhlížíme opevnění (částečně zrekonstruované). Doráží první turisté. Jeden z kluků, si obléká prvorepublikový stejnokroj a jde provádět. Připojujeme se k výpravě. Prohlídka je skvělá. Srub je velmi dobře vybavený, mají tu několik exponátů se skutečně zajímavou historií. Děkujeme za prohlídku a loučíme se. Bylo by hezké tu zůstat, dalo by se tu tábořit, vegetit, přidat ruku k dílu při neustálém budování muzea a úpravách okolního terénu, ale máme své cíle.

VHM Králíky

Balíme batohy a vyrážíme dál. Naším dalším cílem je Muzeum v Králíkách. Cestou zvenčí okukujeme dělostřeleckou tvrz s notně rozbořenými kasematy (to byl Utržený, nebo Stoh?) a několik řopíků. Konečně dorážíme do muzea. Procházíme se a prohlížíme zajímavé sbírky. Kluci - letadýlkáři - to tu prochází a okukují, ale já jsem nadšený z Pvb 301 - švédského obrněného transportéru postaveném na českém podvozku LT 38. Doufám, že jej časem uvedou do slušného stavu, určitě se na něj ještě přijedu podívat.

Po prohlídce muzea se přesunujeme k vedlejšímu objektu -

K-S 14 U Cihelny

S průvodcem se domlouváme, že prohlídka začne až za půl hoďky a tak si u něj koupíme pivko (slušně vychlazené), sluníme se před bunkrem a dáváme si dlabanec. Průvodce si leští nedaleko zaparkovanou škodověnku. Po zážitku ze srdečné a skvělé prohlídky od potoka se trochu bojím, co bude toto za exota. Ale prohlídka nás opět překvapuje.

Zdejší muzeum se nesnaží o dokonalou rekonstrukci původního stavu a vybavení, všímá si spíše politických souvislostí a historie - a to jak před válkou, tak po válce, kdy byl v králíkách z místního kláštera jakýsi koncentrák pro duchovní. Ti sem byli svezeni a nasazeni na nucené práce. Je tu celá část věnovaná poválečným politickýmn procesům. Z průvodce se vyklubal znalec a zanícený a báječný vypravěč. Dozvídáme se, že se zabývá historií a publikuje. Opět překvapení a skvělý zážitek.

Pokračujeme dál. Dalším v řadě má být

K-S xxx

Tady je prohlídka velmi svérázná. Borci v maskáčích není pro vadu řeči rozumnět. Jeho hlášky typu - tdybylklomet se s předchozími prohlídkami nedají srovnat. Srub je prázdný, jen v jedné místnosti barevná světla a kazeťák. Jo, včera tu byla pařba. No, i tato prohlídka se nám vryje do paměti - byla skutečně unikátní.

Pokračujeme po lini pěchotních srubů do vesnice Dolní Boříkovice. Nad vesnicí plánujeme přespat a další den pokračovat na pevnost Bouda. Je krásné počasí a tak se nám šlape docela dobře. Přes hrachové pole pokračujeme kolem kostela a právě když říkáme, že by se šikla nějaká hospůdka se jedna před námi objevuje. Nu, skončili jsme v ní, tedy před ní u venkovního stolečku. Brzy se spřátelíme s místními, pivo dalo pivo a najednou je tma. Loučíme se panákem na cestu (nechoďte se Zdendou do hospody :o) a protože sluníčko se už začíná klonit k západu, vykračujeme na další cestu. Cesta je do kopce a tak jsme brzy docela střízliví. Zdend se ve křoví seznamuje zblízka s nějakým klackem. No, ještě že je tma a na šrám není příliš vidět.

Táboříme v remízku poblíž K-S 22. Vaříme véču a koukáme do údolí na světýlka ve vesnici, ze které jsme vyšli.