Pondělí

Pokračujeme stále do kopce směrem, kterým tušíme Boudu. Jdeme bez mapy, ale cestu nalézáme docela dobře. Brzy se napojujeme na naučnou stezku, která vede po povrchových objektech dělostřelecké tvrze. Konečně dorážíme ke vchodovému objektu. Těsně jsme propásli začátek prohlídky, tak máme čas se občerstvit a ohřát konzervu.

U Boudy nám fakt chutná :)

Dělostřelecká tvrz Bouda

Vstupujeme do naší první dělostřlecké tvrze na tomto vandru. Co se týče vlastní pevnosti, je Bouda je z těch menších, ale prohlídka je tu poměrně rozsáhlá. Tvrz je dostavěná, ale není vybavená. Je ideální pro seznámení s prvky české pevnostní školy: Unikátní je šikmá dráha pro vozíčky, kterými se do pevnosti dopravoval materiál a zásoby. Z exponátů jsou zde k nalezení zlomky výzbroje a výstroje v jedné z místností. Prohlídka je zajímavá také délkou - pod zemí jsme ušli vzdálenost asi 750 m.

Když vylézáme ven, je nám vedro. Balíme se a pokračujeme. Další plán - vlak směr Rokytnice a zítra na Haničku. Počasí se ale trochu kazí a po velkém vedru nás čeká pořádný slejvák. Dlouhý přestup v Častolovicích - dokupujeme zásoby a dáváme občerstvení v hospůdce. V Rokytnici spěcháme směr Hanička. U parkoviště se seznamujeme s podivnou existencí - docela vtěrný člověk, který "strašně rozumí" pevnostem a vlastně je členem klubu, ale v podstatě nic neví. Dává nám trochu práce se s ním rozloučit, ale nakonec se ho zbavujeme a chvátáme vybrat místo k přespání.

Stavíme přístřešek a vaříme véču. Ukládáme se ke spánku, ale trochu nám ho kazí déšť. No, to se nám mladým chlapcům občas stává, že máme mokré sny :o)))