Čtvrtek

Vyrážíme jen na lehko obhlédnout čáru opevnění nad Svatoňovicemi. Vlakem se přesunujeme do Rtyně, odtud stoupáme do Odolova na hřeben Jestřebích hor. I tady je několik objektů udržovaných amatérskými historiky, které se dají navštívit, bohužel k naší smůle většinou jen jediný víkend v měsíci, takže si musíme vystačit jen s prohlídkou zvenčí. Přesto nelitujeme, protože i tady máme šanci prohlédnout něco nového - jpěchotní srub bez týlního zásypu, kdy poprvé vidíme mohutnost stavby zvenčí. Poprvé kompletní linii lehkých objektů - řopíků, včetně několika raritních typů.

To si nejsem jistý, ale asi T-S 26

Pátek

Chystáme celodenku na Stachelberg. Poslední dělostřeleckou tvrz na naší trase. Přestože jí mám blízko, ještě jsem na ni nebyl a tak se těším a zároveň si říkám, co ještě můžeme vidět? A skutečnost opět předčí očekávání. Stachelberg jako pevnost zůstal nedostavěný, takže návštěvníkům nabízí skvělou možnost prohlédnout si rozestavěné podzemní prostory a lépe tak pochopit postupy, kterými se razilo a betonovalo. Poprvé zde vidíme fotodokumentaci postupů stavby (z pochopitelných důvodů byla stavba ČS opevnění tajná, takže zřejmě mnoho fotografií dokumentujících stavbu neexistuje). Krom vlastní dělostřelecké pevnosti je zde výborně rekonstruovaný ŘOPík včetně systému zákopů. Návštěva, která stála za to.

Stachelberg

Sobota

Náš vandr se chýlí ke konci, kluci se vydávají na cestu do Prahy. Po cestě ještě navštěvujeme soukromé vojenské muzeum v Jaroměři a potom se loučíme. Já se vracím do Svatoňovic, kluci do Prahy.

Parní lokomotiva z železničního muzea Jaroměř

Zbývá dodat, že tematický vandr se povedl a ani nepřízeň počasí neměla šanci nám ho zkazit. Stálo to za to, zůstává v nás spousta nesmazatelných zážitků a pocitů z lidí a míst. Byly to zážitky velmi obohacující a navíc jsme se dozvěděli víc o naší historii, o dovednosti našich předků. Musím se poklonit před obrovským rozsahem, úsilím a dovedností, kterou pohraniční opevnění provedené ve třicátých letech minulého století představuje a také před nadšením našich současníků, lidí, kteří v nenechají úsilí našich předků zapomenout, objekty rekonstruují, shánějí archivní materiály, informace i exponáty a kteří nezištně a za velkého úsilí provozují v objektech vojenského opevnění muzea.

Díky