Obsah
pondělí 10/7/06
Vyrážíme s Caroline do East Wretham. Nejdříve na hřbitov, kde leží několik našich. Tady se potkáváme s místními, když jim sdělíme, že jdeme na hřbitov za našimi krajany, kteří tu padli, rozpovídají se. Prý jsou tu lidé, kteří udržují kontakt s potomky padlých vojáků, pořádají vzpomínkové akce. Jsme upřímně dojatí tím, že místním není lhostejný osud několika cizinců, kteří sem přišli přes půl evropy bojovat za ideály svobody.
Ze hřbitova vyrážíme pěšky na pole, kde bylo letiště. Prohlížíme vesnici. Zdenda - náš největší znalec - poznává některá místa z fotek (večer nakoukneme do Rajlicha, abychom ověřili, zda jsou to skutečně ta místa na starých fotkách, která jsme dnes viděli). Letiště je dnes částečně využívané jako pole, částečně jako vojenský výcvikový prostor. Nehledě na cedulky s varováním zkoumáme pozůstatky stání letadel, na kterých stávaly "naše" wellingtony. Nezůstáváme bez povšimnutí, dojede nás teréňák, očekáváme, že z tohoto ráje budeme vyhnání, ale voják nás se jen po anglicku ujistí, že víme, že jsme ve vojenském prostoru a že jsme tu na vlastní riziko. Přikyvujeme a vysvětlujeme náš zájem o historii. Přikývl, varoval, že nesmíme sejít z cesty a odjel. Víme, že nesmíme, ale odolat se nedá, procházím po bývalém perimetru, procházíme, co se dá. Jako památku si každý odnášíme kousek štěrku obalený asfaltem a víme. Je to prostě originál letiště East Wretham, místa spojeného s naší historií.
Po krásné procházce (počasí nám přeje) pokračujeme do Cambridge. Auto necháváme na park&ride a pokračujeme double deckerem do centra. Procházíme krásné univerzitní město a míříme do Eagle's Pub. Dáváme si pivo a jídlo. Na cestě zpátky se stavujeme na městském hřbitově.