sobota 8/7/06

Vyrážíme brzy ráno po naší první anglické snídani. Jedeme všichni směr Duxford - na show Flying Legends. Jsme tu docela brzy - "naše" rodina se o nás stará velmi dobře, ví, jak to tu chodí. Angličtí vojáci nás navigují na parkoviště. Už tady nám můžou vypadnout oči. V Anglii je těžké rozeznat, co je historie a co je nové. Styl architektury se tu příliš nemění, takže diskutujeme, jesltli kasárna, mezi kterými parkujeme pamatují naše letce a jdeme k letištní ploše. Nejdřív nakukujeme do muzejního šopu, probíráme stohy knih, odhadujeme svou kupní sílu. Potom vyrážíme obsadit místo na ploše. Jsme tu brzy, takže máme místo u plotu - přímo u stání Spitfirů.

Část stojánky spitů -celkem jich tam bylo 14

Garry s rodinou jdou do auta pro piknikové vybavení - berou to trochu jinak, než my, kteří jsme vykulení z každé vrtule, a že jich tu je. Jakmile je vybavení přineseno, vyrážíme na obhlídku hangárů. Jak to okomentovat? Je to skvělé, magnificentní. Obhlížíme, fotíme, oči nám lezou z důlků (teď mluvím za sebe a Zdendu - Jirka to tu už přeci jen navštívil). Za vše mluví množství nafoceného materiálu - když začíná show, v podstatě nemáme na co fotit - vše padlo na muzeum, zbývá jen pár fotek. (Vím, že si na sebe pletu bič, ale přísahám, že ty fotky zpracuju a publikuju. Jenže nejdřív musím naprogramovat galerii a to ještě hodně vody ve vltavě uteče :) )

Záběr z hangáru věnovaného US letadlům

Ale aspoň si show lépe vychutnáme. Stále se něco děje. Nejvíce prožíváme ukázky spitů - stojíme za nimi, takže každý roll ze stojánky i na ni máme z první ruky. Angličani pinkikují - svačinka příjde vhod i nám, opět jsou to mňamky.

Zlatým hřebem je závěrečné defilé. Více než deset spitfirů startuje v rojích, skoro mi tečou slzy, když si uvědomuji, že takto odtud startovali před více než šedesáti lety i naši. Je to zážitek. Netuším, že při závěrečném defilé, kdy je ve vzduchu snad padesát letadel, budou emoce ještě silnější. Toto se nedá sdělit, to nevyčtete z fotek, to se musí zažít. Duxford má pro atmosféru, která se nedá napodobit.

Cesotou zpět nás Jirka, trochu tajemně, zavádí stranou mezi domky schované za hangáry. Překvapením pro dnešní den nemá být konec. Je tu plně vybavený operation room. Na tabuli svítí čísla naší letky, z reproduktoru se ozývá skvěle udělaná nahrávka reálného provozu letiště při poplachu. Na tabuli přeblikávají světla startující jednotky, z nahrávky slyšíme zvuk startujících a vzdalujících se spitfirů. Povely řízení provozu, letecký nálet a návrat spitů. Dneska jsme naměkko, je to prostě nádhera.

Operation room jako živý, dokonce se zvuky a blikajícími světly

Doma si dáváme typicky anglické fish & chips a jdeme si prohlédnout městečko Diss.